na Blog.cz

Nějakou dobu jsem neměla s těmito články starosti, protože se naštěstí pravidelně objevovali různé povídky. Bohužel ta doba opět pominula a já chci napsat alespoň něco, aby to tu tak "neumíralo"... =) Teď lituji, že jsem si svůj článek na vyjádření k TT nenechala až na dnešek :D:D - holt když musíš, tak musíš :D:D:D:D

Ale aspoň mám konečně prostor vyjádřit se nějak k If I Die Tomorrow, i když jsem pořád nějak nenašla slova - daleko radši bych upřímně počkala s vyjadřováním se až na klip, protože hádám, že pokud se tam Bill objeví, budu se mít rozhodně k čemu vyjadřovat :D A moje představa Billa v upnutých růžových elasťácích alá LMFAO, s nějakou další fashion bundičkou jako byla ta zelená a neodmyslitelnou šedou kšiltovkou, jak se tam kroutí mezi hladou polonahých bab, na které čumí stylem "Are you fucking kidding me", se tak nějak nemění... :D:D A pokud se něčeho takového skutečně dočkáme, tak mě upřímně asi šlehne :D A ani BTIKM na hudebních televizních programech mě "nepřemluví" k tomu, abych na tyhle ty programy koukala a riskovala tak svoje zdraví :D

Každopádně písnička jako taková dopadla, myslím, nad očekávání dobře. Akorát jsem si všimla, že jak byl ten první prewiev na CherryTree, tak ten tam vůbec není, ale tak nevadí :D Dokonce se ani nedivím, že ho tam nedali, to bylo něco strašlivého :D:D Ale jinak je ta písnička vážně pěkná, frčím to tu už od doby, kdy to bylo volně ke stažení, a vážně se mi to zamlouvá =)

Nom... a na konec článku asi tohle: ... Tomovo vydařené restaurační zátiší obohacené o překrásnou, leč mírně chlupatou, modelku na pozatí :D:D:D

Bill na sebe hodil mikinu, ve které přišel, a už běžel ke dveřím. "Zase někdy přijdu. Tak zatím," vykřikl spěšně směrem k Andymu.

"Jo, jasně. Měj se, Bille," odpověděl mu Andy a už se za Billem ani nepodíval. Těšil se, že bude s Billem a možná by u něj mohl zůstat i na noc. Ale takhle? Jde někam jinam, a kdo ví za kým. Za chvíli uslyšel už jen hlasité klapnutí s vchodovými dveřmi a pak už nic.

Billa ani na chvíli nenapadlo, jaké měl Andy na dnešek plány a sám už rychle běžel směrem ke škole. Nevěděl, proč tak spěchá. Vždyť si ještě před chvílí sliboval, že se už nenechá prodat. Ale nemohl se zastavit. Něco ho k tomu muži, i přes to všechno, co mu udělal, táhlo.

Běžel, jak nejrychleji mohl, až celý udýchaný doběhl k cíli. Venku už byla tma, ale i tak se snažil zaostřit a ve tmě najít toho muže. Několikrát se dokola otočil, ale nikde ho neviděl. Proto se posadil na zídku a rozhodl se počkat. Zaklonil hlavu a podíval se na tmavé nebe plné hvězd. Kousek po kousku ho zkoumal, až ho najednou zezadu něco popadlo. Polekaně se otočil, ale vydechl si, když za sebou uviděl muže, na kterého čekal.

"Umf… lekl jsem se," dostal ze sebe Bill, když konečně popadl dech. Hlas měl nepřirozeně vysoký, jak se zděsil.

"Víš, co to většinou znamená?" zvedl obočí muž s rasta copánky.

"Ne… to nevím," odpověděl zaskočeně Bill.

"Že má zřejmě někdo," šeptl muž a chytil Billa za bradu, "špatné svědomí," dořekl, načež se uculil a podíval se Billovi do očí. Bill je s růžencem na tváři sklopil a vymanil se z jeho sevření.

"To bys měl mít spíš ty," ohradil se Bill.

"Já? Já jsem si jen vzal, co jsem si zaplatil," zableskly mu oči a přitáhl si Billa k sobě, načež mu přiložil rty k uchu. "A teď… bych si opět rád vybral to, za co hodlám zaplatit," Lehce se otíral rty o jeho ouško a Bill si nemohl pomoct, aby mu nenaskočila husí kůže po celém těle. Slabě se otřásl, ale rozhodně ne znechucením.

"Kam… kam půjdeme?" zeptal se nakonec Bill.

"Nech se překvapit," řekl muž a společně nasedli do jeho auta.

Bill pomalým rozvážným krokem opouštěl koncertní místnost. Lidé na chodbě ho zastavovali, aby mu pochválili jeho výkon, ale on jejich slova víceméně nevnímal. Místo tváří nadšených služebných viděl jeho tvář, jeho slzy, jeho přenádherné oči plné něčeho, co se za ty dva roky svého pobytu zde stále ještě nenaučil pojmenovávat. Chtěl ho vidět, alespoň na pár dalších minut. Osamotě. V hlavě mu stále ještě pulzovala hudba, kterou stvořil pro dnešní den. Dvakrát do měsíce obšťastňoval služebné. Nepožadoval za to žádné peníze, stačilo mu, že mohl každý den vídat Toma - i když veřejně by to samozřejmě nepřiznal. Vymlouval se na to, že mu stačí teplé jídlo a střecha nad hlavou. Svým způsobem byl vděčný za to, že ho Tom zaměstnal… Nemohl se vrátit k otci. Připadal si uvězněný, ale mohl si za to sám. Kdyby se tehdy nevypařil z Tomovy a Elizabethiny svatby, mohl žít i nadále s otcem a nemusel by se vyhýbat následkům svého zmizení.

"Stále tak zamyšlený… Pročpak si nedáš alespoň pár minut oddech?" Bill málem vyskočil z kůže leknutím, když mu po rameni přejela ruka a vedle ucha se ozval laskavý líbezný šepot člověka, kterého si přál vidět ze všech nejvíce. Byl tak blízko, že se jeho horké rty otřely o Billovo ucho. Okamžitě mu na pažích naskákala husí kůže a po zádech přejel mráz.

"Je nevhodné vyhýbat se lidem, kteří mi chtějí skládat poklony," zašeptal Bill a přivřel oči, když ruka odrhnula jeho dlouhé černé vlasy stranou a rty zaútočily na alabastrovou kůži jeho krku. Každou chvíli mohl někdo přijít a vidět je, ale Bill nedokázal říct jediné slovo, které by Toma dostalo do zdvořilé vzdálenosti. Nikdy se nedokázal bránit jeho útokům. Bill nedobrovolně zasténal. Tomovy rty dráždily kůži na jeho krku a jeho ruce pevně obepínaly Billův pas. Zaklonil hlavu a opřel se týlem o Tomovo rameno. Usnadnil mu tak přístup k jeho krku.

"Pojďme jinam," zamumlal Tom do jeho krku a jeho dech pošimral Billa na kůži. Chtěl mu alespoň jednou odporovat, nenechat se svést, ale teď, když ho Tom líbal a přemlouval, aby s ním šel někam, kde budou sami, nedokázal mu odolat. Oddaně přikývl a nechával se táhnout pryč postranními chodbičkami, aby je nikdo neviděl. Bill beztak pochyboval o tom, že by jejich dvouletý vztah zůstával utajen. Před služebnictvem bylo takřka nemožné cokoliv utajit. Bezděky si vzpomněl na den, kdy se něco podobného stalo poprvé.

Co vám budu vykládat, když jsem viděla téma týdne, čuměla jsem jako blázen :D Dokonce se mi pak na mysl vetřela otázka, jestli mě náhodou nešálí zrak a jednoduše už ten "incest" nevidím všude :D:D A ono ne! :D Ono je to vážně tak! :D Nebudu tu dělat sáhodlouhý rozbor, jaký dělají na ostatních blozích, protože přece "incest je naprostá nemorální zvrhlost" nebo "nechápu ty rodiny, které spolu mohou mít jiný než rodinný vztah" nebo "když spí, dejme tomu, otec se svojí dcerou a dopadne to tak, že dcera potom čeká dítě, tak to akorát odnese to dítě, protože je prakticky zaručené, že bude postižené." ... A blá, blá, blá. Vím, že díky tomuhle článku sem zavítá X lidí, protože se objeví na stránce Blogu, a ti lidi nebudou naprosto nic vědět o co se zajímám, co píšu, čím žiju. Proto jsem si taky říkala, že bude lepší tenhle zdánlivě nevinný článek, ve kterém také jednou vyjádřím svůj názor, než abych pod to šoupla nějakou povídku a ostatní na mě koukali úplně jak na magora.

Jenom chci říct, že i když jsem vášnivou vyznavačkou twincestu, jsou věci, které mě dokáží řádně pohoršit. Ale setkáváme se s nimi minimálně ve večerním spravodajství dnes a denně. "Otec držel svoji dceru ve sklepení od jejich čtrnácti let a pravidelně ji znásilňoval. Porodila mu pět dětí, dokud na to nepřišla policie."

"Syn znásilnil svoji matku. Díky plnoletosti skončil na X let ve vazbě."

"Desetiletá dívka nepřežila porod dítěte, které čeká se svým o šest let starším bratrem."

Jde se na tohle dívat jinak, než naprosto zhnuseně? Ono se možná dá říct, "Jo, tahle holka píše povídky o vztahu mezi dvojčaty z Tokio Hotel, ta je magor a incest jí vadit nebude. (Řečeno ve zkratce, samozřejmě :D Myslím, že mnozí by se rozpovídali už jen u těch Tokiáčů :D)"... jenže zase, ukažte mi nad člověka, který racionálně přemýšlí a tohle mu nevadí...

Ale co se týče FF... Proč ne? Proč si nezpříjemnit pár odpolední nad takřka nesmyslným vymýšlením příběhů, které proudí pouze z pár letmých doteků na podiu, pár naprosto nevinných pohledu, pár objetí při předávání cen a celkově z pár takových těch naprosto "typicky" sourozeneckých věcí.

Háhá :D

Dobře, chápu, když mi sestra skočí kolem krku, protože mě půl roku neviděla, chápu, když mi dá pusu, protože odjíždím a znovu se půl roku neuvidíme. Ale sakra, někteří nemají tolik štěstí, že se půl roku nevidí! :D Někteří jsou spolu celé dny, a když to přenesu na naše milovaná dvojčátky z TH, kurňa vždyť ti jsou spolu už od narození O_o :D Okay, na záchod chodit musí, to uznávám, takže těch několik minut denně sami jsou, ale i tak... :D Ne, pardon, asi jsem se dostala úplně do jiných vod, ale to nevadí :D Stejně ty moje bláboly nikdo číst nebude :D Jen jsem chtěla vyjádřit svůj názor, toť vše :D

Tímhle článkem si nechci nic obhajovat, nedokázala jsem si to obhájit ani u vlastní mámy, natož to pak obhajovat u někoho cizího :D Ani nechci nikoho stáhnout na svoji stranu. Je to čiré vyjádření názor a možná i uvedení věci na pravou míru. Incest možná podporuju, ale jen v omezené míře...

Buď to prostě neřešte, ignorujte, nebo mě zprdnite v komentářích za moje "prostoduché" názory, však je to jedno :D:D

Hezký den :D

Helie =)

"Záleží mi na tobě, Bille," zahuhlal otrokář a hluboké temné oči stočil stranou, aby se na mladíka naproti sobě nemusel dívat. Nikdy ani nedoufal, že by dostal příležitost říct mu alespoň tohle. Billovi se nelíbilo, že se na něj Anis nedívá. Tolik si přál, aby mu právě v této chvíli mohl koukat do očí. Jeho život, i když si to v poslední době nechtěl připouštět, se utápěl v neustálé nejistotě. Doposud nikam skutečně nepatřil a jeho vlastní citová stopa byla značně klikatá. Přemýšlel o svých pocitech už dlouho, ale teď mu konečně někdo dodal alespoň kousek jistoty. Ihned si připadal blíž k rozhřešení. Jeho srdce potřebovalo lásku, potřebovalo být milováno a potřebovalo ji smět někomu věnovat. Příliš dlouho nikam nepatřil, aby si mohl teď dovolit proplouvat mezi dvěma světy, jak se mu zachce. A teď tu byl Anis, aby mu i tím letmým náznakem dal najevo daleko více, než za celou dobu Amendetom. Najednou mu všechno připadalo jednoduší - všechno to, nad čím si už od předešlého dne lámal hlavu. Najednou přesně věděl, kam chce patřit.

Když vstával ze židle, naprosto nepřemýšlel nad následky, které by jeho zdánlivě ukvapený skok vpřed mohl mít. Pouze viděl člověka, který by nejspíš byl schopný dát mu lásku, a toho se rozhodl držet. Anis vyplašeně zvedl oči. Když slyšel Billovu židli, jak se o kousek odsouvá, ihned ho napadlo, že Billa urazil a on odchází. Místo toho však mladík přidřepl kousek od něj a hebkou rukou přejel přes jeho tvář. Bylo tak zvláštní cítit jeho dotek, že se do něj okamžitě opřel a přivřel oči. Stále v něm však setrvával pocit, že se Bill zvedne a odejde, že mu chce pouze tímto způsobem dát najevo alespoň trochu toho něčeho, co se mohlo stát něčím víc, kdyby jim v cestě nestál faraón. Billova ruka z jeho tváře ale hned tak nezmizela.

"Pokud to myslíte alespoň z poloviny vážně, zachraňte mě," špitl Bill a se zoufalostí, o které netušil, kde se v něm vzala, se přisál k jeho rtům. Připadal si bláznivě, a přesto tak neskutečně dobře, jako už dlouho ne. Bylo zvláštní, že ještě před několika hodinami se probouzel v Tomově náručí, a teď se tu najednou líbal s úplně jiným mužem. Avšak nedokázal se přinutit, aby toho začal litovat.

Cestou Bill mlčel. I když vnímal, že na něj Andy pořád mluví, nedokázal se soustředit. Byl rád, že se u něj stavil, ale měl strach, že se něčím prozradí. Nechtěl to Andymu říct. Už tak se cítil dost zahanbený a nechtěl si tak připadat i před ním.

"Bille, no tak Bille! Posloucháš mě vůbec?" Andy se na Billa ustaraně díval. Nikdy nebyl takový jako dnes. Vždy ho zajímalo, co se ve škole děje, a jestli je něco nového. Ale dnes byl jako tělo bez duše. Pomalým krokem šel vedle Andyho a díval se do země.

"Promiň, říkal si něco?" zeptal se Bill. Andy měl starost. Co když je vážně nemocný a třeba má teplotu. Proto natáhl ruku, aby se dotkl Billova čela. Ale než tak stihl udělat, Bill jeho ruce rychle uhnul.

"Prosím, nech mě. Aspoň dnes!" zašeptal vystrašeným hlasem a zvedl k němu pohled. Andy tomu nechtěl věřit. Z Billových očí stékalo několik slz.

"Co se stalo, Bille? Mně to můžeš říct. Přece mi věříš." Snažil se ho Andy uklidnit, ale nedařilo se mu to. Bill se na něj stále vylekaně díval a celý se třásl.

Tož, já vás opět jednou zase zdravím! =)

Jak se vám daří? :D Užíváte si řádně květnové mrazíky? :D Komu by se také nelíbily, že... :D

A co nový dess? Co na něj říkáte? Líbí? =)) Vesměs mi v komentářích hojně píšete, že se vám líbí, za což jsem ráda... =)) Říkala jsem si, že to chce nějaké to letní odlehčení a když jsem přemýšlela, co tam dám, tenhle "skútrový" nápad mi přišel nejlepší :D

Původně jsem tenhle článek chtěla psát o If I Die Tomorrow, ale to si nechám ještě nějakou dobu pro sebe (názor a tak :D), protože ... prostě nevím :D Pevně se z toho budu muset asi vzpamatovat :D

Dneska se vám chci ale s něčím pochlubit. Je to v pořadí druhé tetování, které jsem si vysloužila projitím příjimačkami na gympl :D (Původně jsem chtěla další piercing, ale ten byl razantně zamítnut a žádnost odložena :D:D) Tetování jsem nakonec uhrála na to, že přece máma taky miluje Adama a bylo by nevhodné, abych měla jen tetování původně Billovo... Vždyť Adam si taky zaslouží mít nějaké to místečko :D:D

A tak se den se dnem sešel a já jsem konečně dočkala své návštěvy tatéra. Nebudu vám nic namlouvat, bála jsem se jak něco a měla jsem i důvod. Holt to je tak, když si někdo umí vybrat pěkně citlivé místo :D:D A obzvlášť když já jsem na krk totálně přecitlivělá :D Ale přežila jsem to a teď se můžu směle chlubit výtvorem pana tatéra, který mě určitě neviděl naposledy.

Je to jenom černé, mám jistou averzi vůči barevným tetováním a Billa jako odstrašující příklad, ale myslím, že to dopadlo nad míru dobře... No, posuďte sami ;))

Přeji hezký den a tak kolem pondělka očekávejte další článek podobného rázu, tentokrát však ne chlubící, nýbřž nějakou tu "recenzi" :D:D:D

Helie =))

Další den se Tom vzbudil s nepříjemným bolehlavem. K jeho smůle si z noci vše pamatoval. Podival se na fotku jeho kamarádky, která stále ležela na jeho polštáři. Posadil se a rozhlídl se kolem. Až teď, když už v jeho krvi nekolovalo takové množství alkoholu, mu došlo, co Billovi vlastně řekl. Až teď si uvedomoval, jakou vlastně udělal chybu. Vždyť nemohl vinit Billa za Kiminu smrt. On v tom byl nevinně.

"Jsem idiot!" křikl nahlas a pěstí praštil do postele.

Pohledem zabloudil k oknu, doufajíc, že naproti zahlídne Billovu siluetu. Ale nic tam neviděl.

V tu samou chvíli šla Simone probudit Billa. V noci totiž zaslechla, že přišel domů. O to horší bylo zjištění, že v jeho pokoji našla několik pohozených kusů oblečení a na psacím stole lístek s omluvou.

Muž se na něj s nezájmem podíval a chladným hlasem odpověděl: "A ty si myslíš, že mě to zajímá? Zaplatím ti, tak buď zticha!" Bill se mu začal vzpírat a všemožně se kroutil. Poslední snaha se mu nějak vzepřít a ukázat mu alespoň kapku vzdoru, která v něm zůstala.

"Nechte mě být!" vykřikl Bill a kousl muže do ruky. Když v tom muži došla trpělivost. Zvedl ruku, která Billovi přistála na obličeji.

"Ty si ještě budeš dovolovat?! Ale to nevadí, já už jsem zkrotil větší rebely, než jsi ty!" odpověděl naštvaným hlasem a začal Billovi rozvazovat provaz na rukách. Bill se zaradoval, že si to muž snad rozmyslel, ale radost ho brzy přešla. Billa rychlým pohybem posadil na postel a ruce mu znovu zavázal. Tentokrát ale za zády. Provaz mu znovu přitáhl, až mu ze zápěstí stekla krev. Na pusu mu nasadil roubík. Na chvíli se někam odklonil, ale když se znovu vrátil, měl v ruce ještě něco. V ruce držel úzký černý bič.

Bill zvedl svůj pohled k muži a vyděšeně na něj hleděl. Muž se jen škodolibě usmál a na Billovi přistála první rána. Z očí mu vytryskly slzy a z úst unikl strašlivý výkřik, který ale roubík ztlumil, takže vyšlo jen malé zakňučení.

"Budeš už poslouchat?'! křikl Tom a opět použil bič. Nechával na Billlových alabastrových zádech krvavé rýhy a svalnatému muži to zanechávalo na tváři úsměv.

"A-ano," zakňučel Bill, načež mu z očí vytryskly prameny slz. Takhle si svůj první sex rozhodně nepředstavoval. Přál si, aby to bylo s někým, koho by miloval a byl by na něj něžný. Místo toho se kvůli svému otci prodával násilnickému muži, který se vyžíval v jeho bolesti.

"Tak je hodný," ušklíbl se neznámý muž a dlouze přejel jazykem po Billových zádech, jako by mu chtěl ošetřit rány, které způsobil. Bill se trochu uvolnil, když uviděl, že Tom už odložil bič stranou. Hlasitě si oddychl, ale vzápětí ztuhl, když ucítil jeho prsty u svého vstupu. Náhle se ocitl opět v křeči, neschopen se uvolnit. Muž se přesunul polibky k jeho zadečku a jazykem obkroužil citlivou kůži u vstupu do Billova těla. Bill táhle zavzdychal a ztěžka popadal dech.

Od autorky: Zdravím všechny twincestní dušičky ^^. Ráda bych vám představila svoji novou povídku, ve které jsem trochu popustila svoji fantazii a pokusila se vytvořit něco sexuálně nabitého a zároveň mírně melancholického. Můžete se těšit na zakázanou lásku v podobě velkého věkového rozdílu. Povídka se taky odehrává v době, kdy samozřejmě homosexualitu všichni odsuzovali, o to je povídka 'zakázanější' =). Určitě potěší všechny, kteří mají rádi (stejně jako já :D) povídky opředené tajemstvím dávné minulosti. Povídka taky není založená až tak moc na ději, jako spíš na pocitech a hodně taky na Billových vzpomínkách, protože má rozhodně na co vzpomínat =). Doufám, že se vám bude líbit =)

Sedmnáctiletý černovlasý mladík upíral čokoládové oči na dospělého muže před sebou, sedícího v pohodlí polstrovaného křesla. V jeho očích téměř totožné čokoládové barvy perlily slzy a mladík cítil, jak i jemu se ženou do očí. Nedbal na sál plný lidí, ignoroval svoji sestru tisknoucí ruku muže, z jehož očí pomalu vytékaly křišťálové slzy. Neviděl nikoho a nic… pouze muže, jenž proléval slzy nad okamžikem, který měl právě možnost zažít.

Mladík, jak hleděl do očí onoho muže, si vzpomněl na den, kdy jej viděl poprvé. Na den přesně před sedmi lety. Na den, který navždycky ovlivnil jeho život a jeho touhu.